Bankovni systémy založené na principu spolupráce jako možné řešení sociálních a důchodových politik státu

Již jsem zmínil, že penzijní fondy vlastní velké množství v budoucnu bezcenných finančních aktiv. Až se tato skutečnost projeví, můžeme očekávat další zadlužování států nebo tisk peněz na průběžné výdaje států. Současný penzijní systém nebyl nikdy trvale udržitelný, protože byl založen na nereálných předpokladech (například trvalého růstu populace). Počet důchodců v západním světě roste a výkon ekonomiky se bude minimálně dočasně snižovat. Imigrace z rozvojových zemí tento problém neřeší, ale naopak zhoršuje. Protože velká část imigrantů je posléze závislá na různých sociálních dávkách. Následující text je pouze zmíněním některých faktů a potenciálních možností, nikoliv vyčerpávajícím popisem možností, které přinášejí měny založené na principu spolupráce.1

Poučení z velké krize v USA

Za velké krize v USA chyběly peníze v oběhu. Jednak kvůli měnové kontrakci a jednak kvůli tomu, že je lidé z důvodu nejistoty zadržovali (šetřili). Tento problém řešili někteří osvícenci, kteří k tomu měli potřebné postavení, například významní průmyslníci nebo starostové obcí. Začali vydávat vlastní, tzv. doplňkové měny fungující na různých principech. Některé měny postupně zkolabovaly, ale jiné byly naopak překvapivě úspěšné. A začaly z daného území vytlačovat americký dolar. Životní úroveň obyvatel na daném území začala během krize opět růst. Americká vláda v těchto měnách viděla hrozbu, a proto je postupně zakazovala. Životní úroveň zmíněných obyvatel se poté opět začala snižovat. Zmíním některé zajímavé skutečnosti:

  • Doplňkové měny často nahrazovaly barterové výměny. Fungovaly bez úroků. Nahrazovaly nedostatek měny tím, že měna byla vytvořena každou transakcí. Například takto: Petr s Pavlem se domluvili, že Petr odveze Pavla autem do vedlejšího města. A dohodli si cenu pět „hodinových dolarů“. Petrovi v tu chvíli vznikl příjem 5 hodinových dolarů a Pavlovi dluh. Příjem i dluh se zapsal v bance komunity, která danou měnu provozovala. Petr mohl svůj příjem utratit u dalších členů komunity a Pavel si dluh musel později odpracovat u členů komunity. Myslím, že problémy systému jako administrativní náročnost, možnost podvodů, centralizace či nutnost stálého ověřování „bonity“ druhé strany jsou zjevné, ale přesto se jedná o zajímavý koncept, využitelný v komunitách. Díky dnešním informačním technologiím by mohl takovýto fungovat daleko efektivněji než dříve.

  • Měny fungující více na principech standardní měny obsahovaly motivační nástroj, aby je lidé nehromadili a posílali je dále do oběhu. Například určitý den v měsíci nebo týdnu bylo nutné koupit si kolek, aby byla daná bankovka dále platná. Lidé se proto snažili bankovek před daným dnem zbavit a utráceli je. V současné době politici vymýšlejí podobné motivační nástroje, aby udrželi peníze v oběhu. Jedná se však o léčení symptomů problému, nikoliv jeho příčiny.

  • Měna je velmi účinným nástrojem k ovládání ekonomiky a obyvatel. To ostatně vyplývá i z celé této knihy.

Furreai Kipp – aplikace japonského řešení na sociální politiky státu

Jestliže výše uvedené doplňkové měny existovaly většinou maximálně několik let, tak japonský důchodový systém založený na měně Fureai kippu fungoval zhruba 17 let, navíc v nedávné době (1995-2012) a s velkou oblibou u jeho uživatelů. Japonská vláda, nejspíše ze strachu, aby jí systém nepřerostl přes hlavu, nabídla Japoncům důchody financované z japonského státního dluhu. Japonsko má dlouhodobě problém se stárnutím své populace a už dvacet let se potýká s ekonomickou recesí.2 Že nemůže důchody financovat standardním způsobem (přesto, že to nyní dělá), je podle mého názoru zjevné. Toho si všimli i ti, kdo se v oblasti sociální péče o seniory pohybují.

V komunitách začal vznikat zásluhový systém, který se nakonec rozšířil a integroval do společnosti natolik, že kredity získané na jednom konci Japonska bylo možné využít i na druhém konci Japonska a v jiné komunitě. Tento kreditový systém placený v měně Fureai kippu běžel paralelně se sociálními službami placenými v běžné japonské měně – jenech. Většina uživatelů však dávala přednost sociálním službám placeným ve Fureai kippu. Klíčová otázka zní: proč?

Protože je rozdíl mezi tím, když děláme nějakou práci pouze pro peníze, a tím, když v ní vidíme i další smysl. V komunitách často pracovali starší lidé, kteří cítili, že oni sami budou v budoucnu potřebovat pomoci. Pracovali v nich členové rodiny budoucích důchodců. A pracovali tam i dobrovolníci, kteří posléze našetřené kredity někomu darovali. Díky měně Fureai kippu a díky komunitnímu způsobu fungování systému vznikala mezi lidmi sociální vazba, která se pozitivně projevila na kvalitě poskytovaných služeb. Ta se u sociálních služeb poskytovaných za jeny neprojevila.

Našetřené kredity se neznehodnocovaly jako standardní měna, protože hodina práce byla v budoucnu stále hodinou práce. Systém dále obsahoval různé koeficienty dle náročnosti práce. Například vydávání jídla v domově důchodců mělo nižší koeficient než hygienická péče o ležící klienty. Systém byl trvale udržitelný. V domově důchodců obslouží jeden pracovník více klientů. Proto mohl mít systém směnný poměr 1:2. Tzn. jednou hodinou práce získám dvě hodiny péče a zbyde i na samotný provoz systému.

Dle mého názoru je toto jedna ze správných cest, jak do budoucna řešit sociální a důchodovou politiku státu. Minimálně z části. Protože pojem „sociální“ vyjadřuje pomoc a spolupráci, zatímco pojem „peníze“ vyjadřuje konkurenci a touhu po zisku. Pojmy „sociální“ a „peníze“ tedy nejdou z principu moc dohromady. Systémy takto postavené logicky nemohou moc dobře fungovat.

Že si lidé chtějí navzájem pomáhat i u nás, ukázala první vlna pandemie. Lidé dobrovolně šili roušky a pomáhali mnoha dalšími způsoby.3 Ochota pomáhat ostatním je přirozenou součástí osobnosti, pokud daná osobnost nenese patologické rysy.

Závěr kapitoly

Moc se přesouvá k těm, kteří vlastní nejvíce finančních prostředků.


  1. Více se tímto tématem zabývá například Barnard Lietaer ve své knize Budoucnost peněz.
  2. Abstrahuji od bublin na trzích a krátkodobých oživení.
  3. Samozřejmě se našli i tací, kteří ucítili příležitost, jak ještě více zbohatnout. Ti sice vlastní dohromady více peněz, ale je jich početně méně. Druhá vlna obyvatelstvo názorově rozdělila, což je logický důsledek rozdílných lidských názorů a zkušeností. Projevuje se i názorová dynamika společnosti popsaná dříve.