Základní návrh Bankovnictví 2020

Věřím, že i spousta světově významných bankéřů a finančníků si přeje, aby bankovnictví efektivně přispívalo k růstu naší společnosti. Když jsem navrhl základní principy Bankovnictví 2020, byl jsem sám překvapen, jak jednoduchý může bankovní systém nakonec být.

Následující čtyři kapitoly musí být více ekonomické, než byly ty předchozí. Stále se však budu snažit popisovat celý systém Bankovnictví 2020 (dále jen B2020) co nejjednodušeji. Důležité je rozumět tomu, že v systému B2020 obchodní banky nemohou peníze vytvářet a pouze půjčují peníze své nebo svých klientů. Nové peníze může vytvářet pouze státní centrální banka a příjmy z této činnosti jsou zároveň příjmy státního rozpočtu.

Společnost se vyvíjí a její potřeby taktéž. Nedává proto smysl snažit se vytvořit univerzálně nejlepší systém pro neexistující ideální společnost. Ale lze vytvořit systém, který bude lepší než ten předcházející a bude řešit potřeby současné společnosti. Bude reflektovat její aktuální vývojovou úroveň. Jaký tedy chceme bankovní systém?

Takový, který bude transparentní a nebude snadno zneužitelný. Bude co nejspravedlivější a nebude dále zvyšovat rozdíly mezi chudými a bohatými. Chceme, aby byl nástrojem pro fungování reálné ekonomiky a nepřesouval finanční prostředky do parazitujícího finančního průmyslu. Nesmí sám zvyšovat ceny některých klíčových aktiv. Chceme, aby cenová hladina byla co nejstabilnější a aby naše úspory nebyly znehodnocovány.

Toto vše Bankovnictví 2020 ze své podstaty plní. Dokáže však ještě více. A to je zejména zvýšení příjmů státního rozpočtu. Proto ze zavedení B2020 bude profitovat každý, vyjma těch, kdo na současném bankovním systému parazitují. B2020 také dokáže udržovat ideální úroveň úrokové míry.

Za předpokladu růstu bohatství společnosti by byl systém B2020 deflační, pokud by půjčky probíhaly pouze na bázi systému P2P. Stále stejné celkové množství peněz by vyjadřovalo rostoucí bohatství společnosti. Ceny by se snižovaly.

V systému B2020 získávají obchodní banky finanční prostředky na poskytování půjček třemi způsoby: Z vlastních zdrojů, od svých vkladatelů a jako úvěr od státní centrální banky (dále jen SCB). Příjmy SCB jsou zároveň příjmy státu. Hodnota úrokové míry, za které SCB poskytuje prostředky komerčním bankám „iSCB“, a hodnota koeficientu „kSCB“, o kterém bude řeč dále, závisí na rozhodnutí státních autorit. Proto používám termín „státní“ centrální banka.

Pro lepší srozumitelnost uvedu nyní pět základních pravidel Bankovnictví 2020:

  1. Obchodní banky nemohou tvořit nové peníze. Poskytují pouze půjčky.
  2. Veškeré úvěry, které si obchodní banky vezmou od SCB, musí splatit, a to včetně úroků.
  3. SCB nesmí obchodní banky sanovat ani jim jinak pomáhat.
  4. SCB nesmí odmítnout poskytnout obchodní bance úvěr, pokud její chování není v rozporu s pravidly systému B2020.
  5. Celý systém musí být co nejvíce transparentní, s jasnými pravidly, jasnými odpovědnými osobami a jasnými postihy za porušování pravidel.

Mechanismus poskytování úvěrů státní centrální bankou komerčním bankám je třeba podrobně vysvětlit, neboť je klíčový a zajišťuje následující tři body:

  1. Tvorbu rovnovážné úrokové míry1
  2. Příjmy SCB, a tím i příjmy (nebo část příjmů) státního rozpočtu
  3. Automatické udržování stability celého systému B2020

Při volbě zdroje, z nějž získá prostředky na půjčky, zvolí obchodní banka ten, který je pro ni nejvýhodnější. To ovšem automaticky neznamená, že vždy zvolí zdroj s nejnižší úrokovou sazbou. Veškeré úvěry od SCB musí obchodní banka vždy splatit, včetně úroků za období, kdy měla prostředky k dispozici. Bez ohledu na to, jestli dlužníci komerční bance půjčky splácejí, nebo ne. Oproti tomu přístup k jejím vkladatelům je dán jejími pravidly, na která vkladatelé dobrovolně přistupují. Pokud ztráty způsobené nesplácenými půjčkami bude moct alespoň částečně přesunout na vkladatele, použije obchodní banka prostředky od vkladatelů. I přesto, že budou úročeny vyšší úrokovou sazbou, než je úroková sazba prostředků od SCB. Komerční banky se tak budou stále rozhodovat mezi prostředky od SCB nebo od svých vkladatelů.

Když bude SCB poskytovat úvěr komerční bance, vytvoří nové peníze „z ničeho“. Na chvíli se tak zvýší celkové množství peněz v ekonomice. Při splácení úvěru se bude celkové množství peněz v ekonomice opět snižovat, ale SCB si ponechá část prostředků v závislosti na hodnotách úrokové míry iSCB a koeficientu kSCB. Koeficient kSCB určuje, jaký násobek obdržených úroků si SCB může ponechat. Tyto prostředky pak SCB různými mechanismy, v závislosti na státní politice dané země, vrátí zpět do oběhu. Můžou to být důchody, stavba silnic nebo výdaje na obranu. Tyto prostředky jdou tedy přímo zpět do ekonomiky neboli obyvatelstvu. Nejsou distribuovány přes banky, tak jak je tomu nyní. Objem úroků, které SCB obdrží, v případě úvěru s jednorázovou splatností na konci roku, se vypočítá jako:

Výše úvěru x iSCB = objem vybraných úroků

Vzorce pro výpočet objemu vybraných úroků u průběžně splácených úvěrů jsou značně složité a závisí na způsobu splácení úvěru. Objem celkových prostředků, které SCB získá, se vypočítá jako:

Objem vybraných úroků x kSCB

Pokud je kSCB rovno jedné, SCB získá prostředky ve výši vybraných úroků a celkové množství peněz v ekonomice se nezvýší, protože splacené úroky pocházejí z peněz, které již v ekonomice existovaly před poskytnutím úvěru. Pokud je kSCB větší než jedna, SCB získává daný násobek úroků a celkové množství peněz v ekonomice se zvýší o množství prostředků přesahující úroky z úvěru.

Příklad 7 – růst celkového množství peněz a příjmy SCB v Bankovnictví 2020

V ekonomice je celkem jeden milion korun. Státní autority nastavily iSCB = 2 % a kSCB = 3. Obchodní banky na základě systému P2P poskytují půjčky. Ty zvyšují energii ve společnosti, ale nezvyšují celkové množství peněz v ekonomice. Obchodní banka požádá o úvěr ve výši 1000 Kč na jeden rok s jednorázovou splatností na jeho konci. Po splacení úvěru je situace takováto:

Objem vybraných úroků je 1000 x 0,02 = 20 Kč
Celkové prostředky, které SCB získá, jsou 20 x 3 = 60 Kč
Množství peněz v ekonomice se zvýšilo o 60 – 20 = 40 Kč; nebo také (kSCB -1)*20
Celkové množství peněz v ekonomice je tedy po splacení úvěru 1 000 040 Kč.

Správné stanovení hodnot iSCB a kSCB je klíčové pro dosahování rovnovážné úrokové míry, stability systému i příjmů státu. Tyto hodnoty budou výsledkem rozhodnutí státních autorit a budou se lišit stát od státu. Každému státu vyhovuje jiná měna. Bankovnictví 2020 může být systém deflační, inflační i rovnovážný. I v případě, že by státní autority nastavily hodnoty iSCB a kSCB špatně, bude Bankovnictví 2020 generovat daleko lepší výsledky než současný bankovní systém. Ukažme si proč.

Příjmy SCB jsou zároveň příjmy státu. Politici tak budou logicky tlačit na to, aby příjmy státu byly co nejvyšší. Čím vyšší bude násobek iSCB a kSCB, tím vyšší budou příjmy státní centrální banky, a tedy i státu. Pokud však bude úroková míra iSCB příliš vysoká, komerční banky si budou raději půjčovat prostředky od obyvatel. Objem úvěrů poskytovaných SCB klesne a tím klesnou i příjmy státu.

Zbývá tedy koeficient kSCB. Pokud bude koeficient kSCB příliš vysoký, bude objem prostředků, který bude SCB vracet do ekonomiky, vyšší, než byl reálný přínos těchto úvěrů pro ekonomiku. Objem peněz tedy bude předbíhat objem produktu. Příjmy SCB budou relativně vysoké, ale systém bude inflační. Inflace bude sice způsobovat negativní efekty v této knize popisované, ale je třeba se dívat i na to, komu nově vytvořené peníze plynou. V současném bankovním systému proudí nově vytvořené peníze přes banky, a tedy primárně těm nejbohatším. Bankéřům, korporacím a lobbistům. V systému B2020 plynou prostředky ve formě státních výdajů přímo ekonomice a obyvatelům státu. Samotné Bankovnictví 2020 tedy ze své podstaty nerozevírá nůžky mezi chudými a bohatými.2 Zároveň se systém nedostává do dluhové pasti, neboť jsou vytvářeny nové prostředky pro splácení úroků (pokud kSCB > 1), a ty jsou distribuovány zpět do ekonomiky, nikoliv bankám.

Za nepříliš pravděpodobné situace, že by státní autority učinily systém deflačním, by se nic dramatického nedělo. Pouze by došlo k mírnému zpomalení ekonomického růstu. Realizovaly by se pouze ty projekty, které by dokázaly vydělat na rostoucí hodnotu svých dluhů. B2020 může být deflační i v případě, že kSCB bude (mírně) větší než jedna. Neboť úroková míra nevyjadřuje reálný přínos daného projektu k ekonomice. SCB bude poskytovat úvěry jen těm komerčním bankám, které budou financovat pouze reálné projekty. Nikoliv spekulace nebo finanční průmysl. Pokud by finanční, a tedy i reálný přínos byl menší, než je součet nákladů a úroků projektu, nemělo by smysl ho realizovat. Proto kSCB musí být větší než jedna, aby systém nebyl deflační. Ovšem za předpokladu, že SCB nebude přímo financovat některé veřejné investice. To znamená, že nebude sama vytvářet nové peníze bez úvěrového požadavku obchodní banky.

V praxi bude nejefektivnější pevně stanovit hodnotu kSCB na dobu minimálně jednoho roku, raději ale déle. Rovnovážná úroková míra se pak bude tvořit automaticky. Státní autority se budou snažit maximalizovat výnosy státu. Ale pokud nastaví iSCB příliš vysoko, příjmy SCB i výkon ekonomiky se sníží. Budou proto muset iSCB opět snížit. Komerční banky budou tvořit své úrokové míry na základě iSCB.

Po určité době se provede vyhodnocení pohybu cen v dané ekonomice. Na základě toho pak může dojít k úpravě koeficientu kSCB tak, aby byly ceny co nejstabilnější. Tímto způsobem tedy systém Bankovnictví 2020 dosahuje své rovnováhy. Optimální hodnotu koeficientu kSCB vidím mezi hodnotami 1,5 až 3.3 Je to ovšem velmi hrubý odhad. Konkrétní čísla ukáže až praxe. Je logicky nutné zavést limity těchto koeficientů a další pravidla. To bude rozebráno dále v knize.

Z výše uvedeného principu Bankovnictví 2020 vyplývá i efektivní způsob pro obyvatele, jak si spořit. Ten je dán tím, že obchodní banky musí neustále volit mezi prostředky od SCB a od svých vkladatelů. Budou muset nabídnout vkladatelům takové úrokové sazby, aby byly pro ně zajímavé a zároveň vyvážily riziko jejich investice. Postupně vznikne více druhů obchodních bank. Od minimálně rizikových s nízkými výnosy až po vysoce rizikové, slibující vysoké výnosy. Každý si bude moci vybrat takový poměr rizika a výnosu, který mu bude vyhovovat. Nové technologie popisované v předchozí kapitole zároveň umožňují držet elektronické peníze u sebe i jimi platit. Využívání služeb banky tak nemusí být nutností. Záleží na tom, na jaké platformě bude nový bankovní systém provozován.

Nezodpovědné vlády by mohly narušit spoření obyvatel tím, že by nastavily velmi nízké iSCB a velmi vysoké kSCB. Například iSCB na 0,1 % a kSCB na 100. Komerční banky by si pak braly téměř veškeré prostředky na půjčky od SCB a obyvatelům by za jejich vklady nabízely úrokovou míru pod úrovní inflace. To je opět vina lidského přístupu, nikoliv systému. Žádný systém nemůže dopředu vyřešit problém nízké morálky obyvatelstva nebo jeho představitelů. To si lidé musí vyřešit sami.

Závěr kapitoly

V systému Bankovnictví 2020 vydává nové peníze pouze státní centrální banka. Komerční banky poskytují pouze půjčky. Díky své transparentnosti je systém hůře zneužitelný. To, jak moc bude systém inflační, je odpovědností státních autorit. Negativní dopady neúměrného růstu měnové zásoby na obyvatelstvo budou však menší než v případě současného bankovního systému.


  1. Je to taková úroková míra, která je optimální pro danou ekonomiku. Není tak nízká, aby docházelo k přehřívání ekonomiky, a není tak vysoká, aby docházelo k jejímu brždění.
  2. Státní politiky i příjmy SCB mohou být zneužity elitami. To však není primární vina systému.
  3. Závisí i na způsobu výpočtu a splácení úroků.