Co způsobuje současný bankovní systém?

Proč bohatí bohatnou a chudí chudnou?

Položme si otázku: Jestliže bylo bankami vytvořeno tak obrovské množství peněz, jak to, že ještě nemáme vysokou inflaci, nebo dokonce hyperinflaci? Důvodů je více. Například to, že hodnota měny je dána (často slepou) důvěrou obyvatel v tuto měnu. Také kupní silou obyvatel. Ti mají většinou značně omezené finanční příjmy a tak si ani nemohou dovolit platit za běžné spotřební věci vysoké ceny. A dále také tím, že ti nejbohatší zadržují velké množství finančních prostředků (ty tedy necirkulují v ekonomice) a čekají na krizi, až si budou moci nakoupit různá aktiva za výrazně nižší ceny. Hlavním důvodem je však přesun peněz do finančního průmyslu, tedy mimo reálnou ekonomiku. Ekonomika se dá rozdělit na tři sféry:

Primární sféra – průmysl, který dobývá nebo vytváří produkty přírody. Je to tedy těžební průmysl a zemědělství.

Sekundární sféra – průmysl, který produkty první sféry zpracovává, distribuuje a umožňuje chod ekonomiky. Výroba, logistika, obchod, marketing, právo a tak dále.

Terciární sféra – můžeme ji dále rozdělit na část užitečnou a část parazitující. Užitečná vznikla již před příchodem počítačů. Byly to různé formy podílových trhů, které pomáhaly získávat prostředky na velké podnikatelské projekty. A umožňovaly tyto podíly nakupovat a prodávat. Postupem času se ale začala vytvářet parazitující část terciární sféry – finanční průmysl. Ten nevytváří žádné bohatství, pouze ho přesouvá. Přesouvá ho mezi jednotlivými hráči, například mezi investory do akcií na burze. A také stahuje bohatství z reálné části ekonomiky (první a druhé sféry) k sobě.

Ti, co mají přebytek finančních prostředků, je investují tam, kde očekávají jejich největší zhodnocení. Mohou je investovat do nějaké reálné firmy, ale s rizikem, že firma může v budoucnu zkrachovat. Anebo je mohou investovat do aktiv, jejichž cena dlouhodobě roste. A to jsou, jak správě tušíte, akcie (nebo jiná finanční aktiva) a nemovitosti. Do finančního průmyslu tedy přicházejí neustále nové a nové peníze, které byly úvěrovým procesem původně vytvořeny pro financování reálných projektů. Díky tomu rostou ceny aktiv na finančních trzích a potažmo celý finanční průmysl. Peníze, a tedy i bohatství, které reprezentují, se postupně přesouvají z reálné ekonomiky do parazitující části terciární sféry.

Na tomto růstu cen se vezou všichni ti, kteří investovali ve správnou chvíli. Pokud ve správnou chvíli i z trhu vystoupí (prodají), zvýší se jejich bohatství (budou mít více peněz). Většinové obyvatelstvo však nemá přebytečné prostředky na to, aby je do finančního průmyslu investovalo. Musí primárně platit své dluhy. A pokud běžní lidé investují do finančního průmyslu, často se stanou obětí velkých hráčů a tito si jejich prostředky přerozdělí (některé z těchto procesů již byly popsány v předchozí kapitole). Výsledkem je tedy bohatnutí bohatých a chudnutí chudých.

Cena akcií již dlouho není dána hodnotou firmy, ale tím, kolik peněz přiteklo do finančního průmyslu. Kdo by si jinak kupoval akcie firmy, která nikdy nedosáhla zisku? Investoři spekulují na další růst. Finanční trhy postupně přestaly plnit úlohu podílových trhů a začaly plnit úlohu legálního kasina. Je to další ukazatel, že náš současný bankovní i ekonomický systém projde v budoucnu transformací.

Závěr kapitoly

Peníze, které byly vytvořeny pomocí úvěrů, se postupně přesouvají z reálné ekonomiky do parazitující části terciární sféry – finančního průmyslu. To způsobuje rozevírání nůžek mezi bohatými a chudými.