Budoucnost České republiky

Já osobně vnímám současný vývoj u nás i ve světě tak, že z demokracie se postupně stala hra na demokracii a z té se postupně stává totalita. Něco podobného se v historii lidstva stalo již vícekrát. Současná pandemie poskytla vládám tolik potřebného nepřítele, proti kterému je třeba bojovat. To odvádí pozornost obyvatelstva od skutečných problémů společnosti a umožňuje vládám zavádět opatření, na která by obyvatelstvo jinak nepřistoupilo.

Úspěšná manipulace spočívá v tom, že si lidé neuvědomují, že jsou manipulováni. Cenzura tisku v naší zemi ve skutečnosti nikdy neskončila. Do médií hlavního proudu se například nikdy nedostaly informace o tom, jakým způsobem ve skutečnosti proběhla naše sametová „revoluce“. Tyto informace se však dají najít a veřejně o nich mluví například zpěvák Ivan Mládek. Nebo ta část dřívějších chartistů, která se do médií moc nedostane.

Část obyvatelstva, včetně některých politiků, přijímá informace z médií hlavního proudu jako jedinou a nevyvratitelnou pravdu. Bojují za liberální demokracii. Jsou fanatičtí příznivci současného trendu. Svými činy tak přispívají k nástupu totality. Historie se opakuje.

Čím více obyvatelstva si uvědomuje, že současný směr je špatný, tím větší tlak na něj nejen politické elity musí vyvíjet, aby se udržely u moci. Naše společnost je řízena pomocí strachu. Překročil jsi rychlost? Sebereme ti řidičský průkaz. Neodvedl jsi dostatek daní? Dostaneš penále. A tak dále. A nyní, stejně jako v minulém režimu, se řada lidí bojí říkat nahlas své názory. Jediný rozdíl je v tom, že represe nyní hrozí spíše ze strany zfanatizovaného obyvatelstva, korporátních zaměstnavatelů či různých neziskovek podporovaných globalisty než ze strany státu. Společnost se opět dělí na elitu a na ty ostatní. Propagovat ideologii globalismu znamená patřit k elitě. Nebo se k ní alespoň hlásit.

Naši politici jsou zkorumpovaní. Tím však nemám na mysli primárně korupci v polistopadovém stylu. Jsou zkorumpovaní ideologicky. Věří, že ideologie globalismu je jedinou správnou cestou. Dělí se na různé politické strany, ale ve skutečnosti říkají téměř totéž. Obyvatelstvo ve volbách volí stále dokola, ale reálně se pro něj nic nemění. Trend pokračuje dál. Různé politické strany a debaty jejich představitelů jsou dnes již spíše divadélko pro obyvatelstvo. Tedy pro tu část, která je ještě sleduje. Ve skutečnosti není na naší politické scéně z čeho vybírat. Přijde mi úsměvné, když někdo označuje druhého za hlupáka, protože volil špatnou politickou stranu.

Mnoho lidí si stále myslí, že současná situace se sama vrátí do normálu. Myslím si, že naše jediná skutečná jistota je v tom, že nic takového se nestane. Před sebou nyní máme pouze dvě možnosti. Více totality, nebo více svobody. Luxus čekání na výsledek procesu si mohou dovolit pouze ti, kteří nemají děti. Nebo ti, kteří nemají dostatek zdravého rozumu na to, aby viděli, kam současný vývoj spěje.

Na druhou stranu je ale potřeba, aby si ti, kteří tak fanaticky obhajují současný směr, blížící se totalitní způsob vládnutí vyzkoušeli na vlastní kůži. Zkušenosti jsou nepřenosné. Musí se zažít. Lidé nebudou chtít změny ani reformy, dokud sami nepochopí, že jsou potřeba. Respektive dostatečná část obyvatelstva. V budoucnu můžeme jít již zmíněnou cestou Maďarska. Můžeme jít cestou Cheránu. A můžeme také úplně zaniknout. Výsledek bude dán kolektivní odpovědností za naše činy.

Tuto knihu jsem napsal proto, abych položil teoretické základy potřebných reforem bankovního systému. Ten je základem každé ekonomiky a ovlivňuje ji více, než si mnozí ekonomové uvědomují. A napsal jsem ji také proto, abych spojil obyvatelstvo. To, které si již dnes uvědomuje, že v naší zemi jsou potřeba změny. Reformy, které budou navrženy ve prospěch běžného obyvatelstva.

Je naivní si myslet, že jakákoliv individuální snaha o změny může v dnešní době uspět. Média, politici a fanatici potlačují jakékoliv snahy o změnu trendu. Média hlavního proudu zesměšňují každého, kdo se ohradí proti oficiální „pravdě“. Tím ovšem tato média zničí v dlouhodobějším horizontu sama sebe. Již nyní jim věří stále méně obyvatel.

Nemáme si stěžovat na to, že média lžou, fanatici křičí a sociální sítě cenzurují. Je to totiž proces, který testuje společnost. Je to proces, který nás nutí se spojit. Ukazuje nám správný směr. Je to proces, který nás zkouší v tom, jestli jsme schopni se současné demagogii postavit a začít sami řídit svou budoucnost. Určit směr, kterým se naše společnost nakonec vydá. Je to hledání cesty, která vzniká konfrontací různých myšlenek. Je to proces, při kterém vznikají chyby, a ty jsou následně opravovány.

Proto mám na vás prosbu. Přestaňte ostatní dělit na pravičáky a levičáky. Přestaňte je nálepkovat. Přestaňte si domýšlet, co si oni myslí. Přestaňte si říkat, že „on schvaluje toto, a proto schvaluje i tamto“, nebo že „on volil jeho, a proto je ten špatný“. Vyslechněte je. Při psaní této knihy a během diskusí se svými kamarády jsem pochopil, že nikdo nepatří do žádné skupiny. Každý máme různé znalosti a životní zkušenosti. A každý může přispět. Ostatně zrovna ti, kteří se mnou nejvíce nesouhlasili, přispěli k této knize nejvíce. Ukázali mi svůj pohled. A umožnili mi ji napsat tak, aby byla co nejvíce srozumitelná i pro ty, kdo mají jiný názor. Diskuse s někým, kdo s vámi ve všem souhlasí, vás moc neobohatí.

Na druhou stranu nemá moc smysl diskutovat s někým, kdo s vámi ve skutečnosti diskutovat nechce. Chce vám pouze vnutit svou pravdu. Zpravidla tu oficiální. Pokud už tedy budete chtít dělit lidi, dělte je na ty, kteří se za každou cenu drží současných dogmat, a na ty, kteří jsou ochotní je občas i přezkoumat. Dělejte to však velmi opatrně.

Tuto knihu jsem napsal proto, abych spojil veřejně činné osoby, které svými slovy, ale i skutky již prokázaly, že jim jde o běžného českého občana. Můžeme se lišit v názorech, jakými politikami řešit současnou situaci. Ale musíme se nutně shodnout na strategii, jakým způsobem odstavit od moci současné politické demagogy, sociopaty a kariéristy. Protože je můžeme porazit pouze jednotným a jasně daným postupem. To je základní podmínka potřebná k tomu, aby skutečné změny ve prospěch obyvatelstva České republiky mohly být provedeny. Strategie, jak změny dosáhnout, vznikala současně s touto knihou.

Závěr této kapitoly napíšeme vlastními činy