Hodnota, energie a iluze růstu bohatství

„Podívej, v jakých autech nyní jezdíme. A podívej, co vše si nyní můžeme dopřát k jídlu.“ Tohle mi řekl kamarád, když jsme probírali vývoj naší civilizace. Peníze a hmotné statky jsou to, co většina lidí vidí jako první, když se s nimi budete bavit o kvalitě našich životů.

V knize budou často používány výše uvedené termíny, a proto je potřeba si k nim něco říci. Hodnota a bohatství jsou termíny ryze subjektivní a těžko kvantifikovatelné. Pro Pavla, který jezdí na kole každý víkend a někdy i v týdnu, má jízdní kolo úplně jinou hodnotu než pro toho, kdo se na něm sveze párkrát do roka.

Energie je v této knize používána spíše jako ekvivalent k termínu bohatství. Bylo by divné říkat „musel jsem vydat část svého bohatství, abych vydělal sto korun“. Níže uvádím pro lepší představu pár příkladů.

Vy víte, že pro výstup do deseti schodů spotřebujete méně energie než pro výstup do dvanácti schodů, ale už nevíte o kolik. A stejně tak nevíte, jestli náhodou Pavel pro výstup do dvanácti schodů nespotřebuje méně energie než vy do deseti. Tušíte však, že Pavel pro výstup do sta schodů spotřebuje nejspíše více energie než vy do deseti schodů. Zároveň máte také představu o tom, kdy vám něco energii přináší a kdy vám ji to odebírá.

Stokoruna, kterou držíte v ruce, vyjadřuje část vašeho bohatství a zároveň energii, kterou jste museli vydat, abyste jí získali. Pokud ji dáte Pavlovi, předáváte mu část svého bohatství. Pavel toto bohatství přijímá, avšak neznamená to, že dostává stejný ekvivalent bohatství, kterého jste se vy vzdali. Protože pro Pavla je vydělat sto korun jinak náročné než pro vás. Pavel nebude muset vynakládat žádnou energii na to, aby tuto stokorunu získal. Došlo tedy zároveň k transferu energie.

Energii, hodnotu i bohatství je možno kvantifikovat pouze odhadem. Snaha, o ocenění všeho penězi nebo čísly vás může vést úplně špatným směrem. Můžete si myslet, že něco roste, i když to ve skutečnosti klesá.

Například politici se rádi chlubí růstem HDP. Lidé často zaměňují měření ekonomické výkonnosti (měření HDP) za měření růstu životní úrovně. Tu však zatím měřit neumíme. „Experti spočítali, že náš hrubý domácí produkt (HDP) se meziročně zvýšil o 3,2 %.“ V průměru se tedy máme mít o 3,2 % lépe. Jenže experti započítali do HDP i služby, jejichž hodnota je pro naše reálné životy nulová, nebo dokonce záporná. A tak velká část lidí správně tuší, že se ve skutečnosti můžeme mít i hůře. Výpočty expertů vám tak vnucují něco jiného, než je skutečnost, na kterou byste často přišli sami. Podle čísel se můžeme mít všichni lépe, ve skutečnosti se však můžeme mít i hůře.

Naše skutečné bohatství netvoří pouze fyzické předměty (statky) a služby, kterých můžeme využívat. Naše bohatství tvoří také to, jak kvalitní život máme. Jak můžeme vydělané peníze využít. V jak znečištěném prostředí žijeme, jaké svobody jsou nám upírány, jak bezpečně se cítíme. A tak dále. Jestliže ve svém okolí vidíme stále více luxusních domů a luxusních automobilů, neznamená to automaticky, že se zvyšuje naše celkové bohatství.

Závěr kapitoly

Snaha o oceňování všeho penězi nás odvádí od skutečné podstaty hodnoty a bohatství a někdy dokonce zaměňuje polaritu jejího vývoje. Pokles vypadá jako růst. Naše bohatství nespočívá pouze v tom, co vše můžeme zkonzumovat, ale i v hodnotách, jako je svoboda, morálka, kvalita životního prostředí a další, jejichž růst činí náš život bohatším a jejich pokles chudším.