Peníze jako způsob přenosu energie

Když jsem téměř dokončil první verzi této knihy, poslal jsem jí dvaceti lidem napříč názorovým spektrem a očekával jejich reakce. Jedním z těch, kterým jsem svou knihu zaslal, byl i český astrolog Antonín Baudyš. 1 Následně jsem se s ním i sešel. Setkání neprobíhalo podle mých představ a já z něj byl zklamán. Když jsme se však bavili o naší budoucnosti a penězích, zaznělo „peníze přenášejí energii“. V ten moment jsem pochopil, že mohu celou svou knihu přepsat. Protože mi ukázal, že existuje mnohem lepší způsob, jak předat poselství v ní obsažené. Tento jediný moment byl smyslem našeho setkání a bez něj by tato kniha dost možná nikdy nevznikla. Díky, Tondo!

Odborná literatura se při popisu a vysvětlování bankovních systémů zaměřuje především na technické aspekty bankovnictví, multiplikátory, sazby, indexy a podobně. Fundamentální podstata zůstává tak trochu v pozadí. Ti, kdo jdou více do hloubky podstaty bankovnictví, si dříve či později položí otázku: Co to vlastně jsou peníze? A často zjistí, že na ni nemají jednoznačnou odpověď. Forma peněz se změnila. Dříve byly kusem kovu, který měl v očích lidí určitou hodnotu. V současném bankovním systému jsou peníze v podstatě pouze zúčtovací jednotkou.

Nabízím Vám nyní jiný pohled. Takový, kterému dle mých zkušeností rozumí prakticky všichni, bez ohledu na vlastní názory, životní postoje a přístupy. Definici, která podle mého názoru platila dříve, platí dnes a bude platit i v budoucnu:

„Peníze jsou způsobem přenosu energie mezi všemi, kdo peníze používají.“

Peníze jsou nástrojem využívaným společností k přenosu energie.2 Ukažme si to nyní v praxi na třech jednoduchých modelových příkladech.

Příklad 1 – obchodní transakce mezi dvěma osobami

Procházíte se po farmářských trzích a uvidíte stánek s dýněmi. Jednu dýni si za 50 Kč koupíte. Těchto padesát korun vyjadřuje množství vaší energie, kterou musíte vynaložit na to, abyste si dýni mohli koupit. Při placení za dýni tedy předáváte část své energie farmáři. Nosič vaší energie je v tomto případě padesátikoruna, kterou jste vytáhli z peněženky.

Stejně tak farmář, který dýni prodává, nastaví takovou cenu, aby se mu vrátila jeho energie, kterou musel vynaložit na to, aby dýni vypěstoval. A zároveň bude chtít ještě nějakou energii navíc. Bude chtít zisk. Zisk mu zajišťuje obživu a pokrývá ztráty z neprodaných produktů.

V této transakci tedy dochází k dobrovolnému přenosu energie od vás k farmáři a výměnou za to dostáváte jeho produkt, dýni. Tento produkt již v sobě obsahuje farmářovu energii potřebnou pro jeho vytvoření a doručení až do vašich rukou. Je to tedy výměna energie za energii, pouze v jejích různých formách.

Příklad 2 – rozšíření příkladu o vládu a daně

Nyní rozšíříme první příklad o působení vlády a daní. Řekněme, že vláda uvalila na farmářské produkty desetiprocentní daň z přidané hodnoty a žádné jiné daně se farmářů netýkají. Dle ekonomické teorie mohou nastat dvě mezní situace anebo něco mezi nimi. Buďto farmář zvýší cenu svého produktu a vy budete muset zaplatit více. Nebo ponechá cenu stejnou, ale bude se muset spokojit s menším ziskem. Uvažujme první variantu.

Kupujete si nyní dýni za 55 Kč. Svou energii ve formě 50 Kč předáváte farmáři a energii ve formě 5 Kč předáváte státu. Za padesát korun dostáváte dýni a za pět korun (a další daně, které odvádíte) dostáváte od státu různé služby, jako jsou silnice, nemocnice a důchody. Pokud budeme předpokládat, že stát nehospodaří úplně efektivně a že vy souhlasíte s činností státu pouze „z větší části“, pak je tato směna částečně dobrovolná. Protože za část své energie nedostáváte adekvátní protihodnotu. Za část své energie, kterou reprezentuje určitý poměr pětikoruny, kterou jste odevzdali státu, nedostáváte nic. Tato energie se pak dostává k těm, kteří zneužívají činnosti státu ve svůj prospěch. Tomu se můžete vyhnout tak, že si buďto dýni nekoupíte, anebo ji koupíte bez daně na černém trhu.

Nyní byste již měli rozumět tomu, že peníze slouží k přesunu energie. K přesunu energie mezi subjekty však může docházet i jinak než finanční transakcí. Podívejme se na třetí příklad.

Příklad 3 – banky a přesun bohatství

Předpokládejme, že vy, farmář a banka tvoříte celou ekonomiku. Uvažujme centrální banku, která může vytvářet hotovostní peníze, a to, že veškeré peníze v ekonomice jsou hotovostní. A dále předpokládejme, že vy máte úspory ve výši 10 000 Kč, farmář taktéž 10 000 Kč a centrální banka nemá úspory žádné.

Těchto vašich uspořených deset tisíc korun představuje energii, kterou jste museli vynaložit na to, abyste tyto úspory vytvořili. V ekonomice je tedy celkem dvacet tisíc korun českých a tato suma reprezentuje celkové množství energie ve společnosti. Vy a farmář můžete utrácet své úspory a nakupovat statky a služby. Centrální banka nakupovat nemůže, neboť nemá úspory žádné. Nyní řekněme, že centrální banka nechala natisknout dalších pět tisíc Kč a je na ní, jak s nimi naloží.

Co se tedy stalo? V ekonomice je nyní celkově 25 000 Kč. Peníze představují přenos energie. Vytvořením dalších pěti tisíc korun však žádná nová energie ve společnosti nevznikla. Vznikly pouze nové peníze. Větší množství peněz vyjadřuje stále stejné množství energie ve společnosti. Vytvořením nových peněz bankou tedy došlo pouze k přesunu energie mezi vámi, farmářem a centrální bankou. Vy i farmář jste nyní přišli o 20 % své energie, aniž jste cokoliv udělali. Za svých naspořených deset tisíc Kč si toho nakoupíte nyní o 20 procent méně. Vaše peníze ztratily pětinu hodnoty. 3

(20.000 / 25.000 = 0,8)

I centrální banka nyní může nakupovat reálné produkty – stejně tak jako vy – ovšem bez toho, že by vynaložila adekvátní energii na získání těchto produktů. Tento transfer energie od vás k bance je zcela nedobrovolný, neboť je jednostranně řízen bankou a vy jej nemůžete nijak ovlivnit, ani se mu nemůžete nijak vyhnout.

A právě na tomto principu nedobrovolného přenosu energie ve skutečnosti funguje současné bankovnictví. S tím rozdílem, že peníze nevydává centrální banka, ale obchodní banky.4 A celý proces přenosu energie je mnohem komplikovanější a skrytější. Energie se přesouvá od těch, kdo vytvářejí něco hodnotného, k těm, kteří vytvářejí peníze.

Tři uvedené příklady názorně ukazují peníze jako prostředek k přesunu energie mezi subjekty na trhu. Tuto definici peněz jsem nenašel v žádné odborné literatuře, a přesto ji považuji za nejpřesnější. Za tu, která nejvíce odpovídá pravému smyslu peněz.

Závěr kapitoly

Peníze jsou způsobem přenosu energie mezi všemi, kdo peníze používají. Vytvořením nových peněz žádná nová energie ve společnosti nevzniká. Vznikají pouze nové peníze. Nová energie ve společnosti vzniká pouze vytvářením užitečných a zároveň využívaných produktů a služeb, nebo jejich zdokonalováním. Vytvořením nových peněz při zachování stejného množství energie ve společnosti dochází k přesunu energie od těch, kteří musí pro peníze pracovat, k těm, kteří je mohou vytvářet. Jedna skupina obyvatel tak může žít na úkor druhé.


  1. baudys.cz, youtube.com/user/astrologista
  2. Neznamená to, že peníze jsou energie! Vznikem peněz žádná energie nevzniká. Důkazem je například hospodářství v době vysoké inflace, nebo hyperinflace. Vzniká mnoho nových peněz, ale životní úroveň klesá.
  3. Toto tvrzení je ovlivněno vnímáním hodnoty peněz a také důvěrou v bankovní systém. Neuvažujeme rychlost oběhu peněz.
  4. Přesněji řečeno drtivou většinu peněz. Obchodní banky samozřejmě nemohou vydávat peníze, jak chtějí, ale v rámci pravidel systému. Mnoho lidí si myslí, že nové peníze vytváří centrální banka. Tak tomu ale není!