Návrh základních pravidel pro SCB a možnost výrazného snížení daní

Již na střední škole jsem si uvědomoval, že naše energie je přesouvána i jinak, než pouze daněmi. Nebyl jsem však schopen tento mechanismus popsat. Velká část ekonomů se stále zaměřuje zejména na fiskální stránku problému (státní příjmy a výdaje) a tu monetární spíše opomíjí.

Energie, kterou svou prací vytváříte, je vám odebírána třemi způsoby:

  1. Daněmi
  2. Výrobky a službami, které nutně potřebujete nebo které si musíte pořídit z nařízení autorit
  3. Bankovním systémem tak, jak to popisuje tato kniha

Daňové zatížení obyvatel1 západní Evropy se podle oficiálních údajů blíží 40 procentům. Pokud by se započítaly i státní dluhy, bylo by to ještě více. Je velmi těžké vyčíslit dopad bodů 2 a 3 na životy občanů. Mohu tedy učinit pouze odhad. Dle mého názoru je minimálně 70 procent vaší energie odváděno ve prospěch někoho jiného. Spíše ale více. Na individuální úrovni záleží na způsobu života a preferencích každého jednotlivce.

Daně jsou nejviditelnější a dost možná nejvýznamnější složkou současného systému, která nám odebírá naší energii. Pro jejich výběr a správu musí stát zaměstnávat armádu úředníků. Musí být tedy o to vyšší. Není proto divu, že významný americký finančník Martin Armstrong2 ve svém díle s názvem „The Sollution“ navrhuje úplné zrušení daní a nahrazení státních příjmů „tištěním peněz“ přímo do státní pokladny. Samozřejmě s určitým limitem. Zároveň počítá i s výrazným snížením státních výdajů. Jako každý finančník je primárně zaměřen na peníze, a proto mu nedochází sociální důsledky současného bankovního systému, v této knize popisované. Nicméně když se důkladněji zamyslíme nad jeho návrhem, je nutné připustit, že pokud by tištění nových peněz bylo velmi konzervativní (a tedy i výdaje vlády), byl by takový systém pro obyvatelstvo výhodnější než ten, který máme dnes. Velkou část prostředků z vybraných daní totiž spotřebují osoby a instituce, které na systému parazitují a nic prospěšného společnosti nepřinášejí.

Martin Armstrong
Finančník Martin Armstrong3

V praxi nelze oddělovat politiku centrální banky a vlády. Je iluze si myslet, že pokud budeme mít nezodpovědnou vládu, nezávislost centrální banky na vládě to vyřeší. Z toho plyne i způsob definování pravidel pro SCB. Záleží na tom, jakou kombinaci státních politik a bankovního systému bude obyvatelstvo preferovat. Zda inflační systém, ale s nízkými daněmi. Nebo stabilní cenovou hladinu a vyšší daně. Obě varianty budou zásadně ovlivněny výší státních výdajů. V případě vysokých státních výdajů to bude vysoká inflace v první variantě a vysoké daně ve variantě druhé.

To, jak bude systém inflační, je dáno koeficienty iSCB a kSCB. Kombinace příliš nízkého iSCB a příliš vysokého kSCB zvedne sice příjmy státu, ale zároveň způsobí inflaci. Minimální hodnotu iSCB vidím mezi jedním až dvěma procenty a maximální hodnotu kSCB vidím mezi 5 až 10. Jedná se o můj kvalifikovaný odhad a i tyto hodnoty bude potřeba ověřit praxí. Pokud by vláda vytvořila systém deflační, nic zásadního by se nedělo, jak již bylo vysvětleno dříve.

Čím vyšší budou vládní výdaje, tím komplikovanější bude proces transformace bankovnictví i ekonomiky. Z hlediska vyrovnaného rozpočtu může vláda přistoupit ke snižování daní až poté, co vyhodnotí příjmy od SCB. V praxi je však snižování daňové zátěže běžných obyvatel prospěšné téměř vždy.

SCB musí striktně dbát na to, aby bankovnictví bylo nástrojem pro fungování reálné ekonomiky. Nikoliv její parazitující části. Musí maximálně omezovat přesouvání prostředků, které vytvořila, do finančního průmyslu. Úvěry může poskytovat jen těm obchodním bankám, které investují pouze do reálných statků a služeb. Jak konkrétně toho bude SCB dosahovat, je předmětem další diskuse a praxe.

Přímé financování veřejných investic ze strany SCB skýtá velké možnosti, ale i velká nebezpečí. Pokud by bylo státními autoritami zneužito, výsledkem by byla vysoká inflace a případný kolaps měny. Podobně jako v historii, když panovníci přetavovali zlaté mince. Na druhou stranu by bylo možné financovat některé projekty bez potřeby se zadlužovat nebo vybírat daně. Přímé financování by mělo být podmíněno nějakou formou veřejného hlasování. Občané budou například těžko hlasovat pro financování války proti státu na opačné polokouli.

Přímým financováním od SCB lze financovat pouze projekty výjimečného, jednorázového a hmotného charakteru. A pouze ty, u kterých lze nějakým způsobem měřit jejich přínos. Například most přes řeku.

Zcela striktně je zakázáno přímým financováním od SCB hradit jakékoliv provozní výdaje státu. Dále není možné financovat výdaje, jejichž přínos není možné nijak měřit, nebo jejichž přínos je diskutabilní. Umělecká díla, zvelebování krajiny a rozvoj toho či onoho. Financování různých studií a výzkumů touto formou je rovněž zcela vyloučeno.

Ve skutečnosti existují i jiné způsoby financování projektů: Na bázi dobrovolnosti. Takové, kdy se určitá skupina lidí spojí, aby s pomocí jejich prostředků vzniklo něco, co jim bude přinášet uspokojení. Tyto způsoby financování může využívat i stát. V případě státu však nejsme zvyklí tímto směrem uvažovat, protože máme zažité, že stát si vždy bere naše prostředky násilím. Existují bankovní systémy založené plně na principu spolupráce, nikoliv na principu konkurence. Tyto již byly v historii úspěšně vyzkoušeny a hodí se zejména pro financování sociálních politik státu. Více o nich později.

Takto tedy vypadá má představa systému Bankovnictví 2020 na národní úrovni. Konkrétní podoba pravidel, platforma, na které může být provozován, a případně další parametry zde neuvedené mají být předmětem odborné diskuse programátorů, matematiků a ekonomů. Jde mi však o to, aby tato diskuse byla vedena co možná nejvíce v duchu současného reálného světa a podmínek, které v něm nyní panují. Je potřeba reflektovat snahy elit (jejich bank a korporací) o totalitní kontrolu nad společností a tomu přizpůsobit nastavení pravidel v systému. Je potřeba co nejvíce zamezit spekulacím a útokům ze strany finančních zájmových skupin. Systém musí být co nejvíce transparentní a pochopitelný pro většinu lidí.

Závěr kapitoly

Bankovnictví 2020 umožňuje zásadním způsobem snížit daňovou zátěž obyvatelstva. Konkrétní nastavení systému a jeho pravidla budou výsledkem preferencí obyvatel a jejich státních představitelů. V Bankovnictví 2020 může být inflace způsobena pouze rozhodnutím státních autorit.