Co způsobuje současný bankovní systém?

Proč je důležitá stabilní cenová hladina?

Dříve jsem se považoval za výhradně pravicově orientovaného ekonoma. Pravicové teorie však nejsou odpovědí na vše a dříve nebo později nás dovedou do slepé uličky. Teprve když jsem začal naslouchat i jiným názorům, začal jsem svět vnímat více komplexně.

Současný bankovní systém nepřerozděluje bohatství společnosti pouze přímo. Tedy tak, že někteří si mohou různými způsoby peníze vytvářet. Nebo tím, že jsou přesouvány do finančního průmyslu. Lze to také nepřímo tím, jak se obyvatelstvo snaží bránit negativním dopadům poklesu hodnoty měny v rámci reálné ekonomiky. Výsledkem je například to, že jste na dlouhou dobu zatížení splátkami hypotéky.

Proč rostou ceny nemovitostí?

Lidé si uvědomují, že hodnota peněz se snižuje. Chtějí je tedy investovat do něčeho, co nebude ztrácet hodnotu. Pokud peníze vloží na běžný nebo termínovaný účet, jejich výnos bude menší, než je skutečná inflace. Akciovým trhům většina lidí nerozumí a zároveň si uvědomují rizika s ním spojená. Investice do nemovitostí je tak ideální způsob, jak své peníze bezpečně uložit. Nebo si je dokonce pořídit na dluh, protože inflace dluhy umazává. Nemovitosti jsou hmatatelné a mohou nést stabilní příjem ve formě nájmu. Majitel na ně má téměř stoprocentní vliv. To samé se nedá říci o akciích, dluhopisech ani bitcoinu.

Běžná populace tedy své přebytečné prostředky nebo příjmy investuje právě do nemovitostí. Proto u nemovitostí jakožto významné položky ve spotřebním koši obyvatelstva1 roste cena nejrychleji. Díky dlouhodobým hypotékám si je mohou pořídit i ti, kteří by na ně jinak nedosáhli. Tím roste poptávka po nemovitostech ještě více a tím rychleji roste i jejich cena.2

Ten, kdo si koupí nemovitost později, je na tom hůře než ten, kdo si ji pořídil dříve.3 Každá další generace se musí zadlužit ještě více než generace předchozí, aby si pořídila stejné bydlení. Pořizuje si hypotéky se stále delší splatností. Bydlení je základní životní potřebou, které se nelze vyhnout. Sociálně slabší rodiny tak vydávají stále větší část svých příjmů pouze na bydlení. Už jim nezbývá mnoho prostředků na jejich další potřeby. Postupně se tak dostávají do pasti chudoby.

Oproti tomu ti, kteří investovali do nemovitostí dříve, si mohou díky výnosům z nich4 pořizovat další nemovitosti. Nůžky mezi obyvatelstvem se tak rozevírají. Jedni mohou navyšovat svůj majetek, zatímco mladé rodiny s dětmi jsou rády, když mohou bydlet ve vlastním, daří se jim splácet hypotéku a něco málo jim zbyde na jejich osobní potřeby.

Tento trend je dobře viditelný při porovnání západní a východní Evropy. V západní Evropě žije větší procento obyvatel v nájemním bydlení než ve vlastním.5 Vlastní bydlení si často nemohou pořídit. Anebo se nevyplatí si jej pořizovat z důvodu relativně nízkého nájmu v poměru k ceně pronajímané nemovitosti. Důvod uvedených jevů je jednoduchý. Úvěrová expanze (růst množství peněz) probíhá na Západě déle než na Východě.

Růst cen vzdělání

Vzdělání je taktéž důležitou položkou ve spotřebním koši obyvatelstva. Rodiče si uvědomují, že kvůli inflaci budou jejich děti potřebovat více finančních prostředků pro život, než potřebovali oni. Zároveň vidí, že například ceny nemovitostí rostou rychleji než mzdy. Jejich děti tedy budou potřebovat lépe placené zaměstnání, než mají oni. Musí nabídnout svému zaměstnavateli lepší schopnosti a znalosti, než museli jejich rodiče. To je způsobeno i technologickým rozvojem.

U vzdělání však nejde pouze o získané znalosti. Jde i o to, jakou školu jsem navštěvoval a jestli uvažuji tím „správným způsobem“, daným aktuálně převládající ideologií. Pokud navštěvuji vyhlášenou školu, zařazuji se do určitého elitního klubu, do kterého bych se jinak nedostal. Školy si toto uvědomují a mohou tak zvyšovat školné neúměrně tomu, jak kvalitní vzdělání žákům poskytují. Systém ve výsledku působí jako síto. Rodiče, kteří si mohou dovolit platit předražené školné, jsou bohatí, a tudíž jejich děti mohou patřit do elitního klubu bohatých. Podobně to funguje i v případě, kdy se školné neplatí, protože rodiče musí své dítě na škole živit a rodina přichází o potenciální finanční příjem dítěte. Do některých zaměstnání vůbec nepřijímají zaměstnance bez středoškolského nebo vysokoškolského vzdělání. Chudým je kariérní postup značně ztížen nebo i znemožněn. Opět se tak rozevírají nůžky mezi chudými a bohatými, což ve výsledku vede k sociálním nepokojům.

Pokles morálky a ztráta důležitosti smyslu lidské činnosti

Peníze potřebujeme pro život v současné civilizaci. Lidé si všimli, že neexistuje jednoznačný vztah mezi smyslem vykonávané práce (jejím přínosem pro společnost) a peněžním ohodnocením za tuto práci. Například krádež, pokud není odhalena, přináší peněžní prostředky pro zloděje, ale má negativní dopad na společnost. Čím více peněz bankovní systém vytváří navíc oproti skutečnému vytvářenému bohatství, tím více se ztrácí vazba mezi smyslem lidské práce a jejím finančním ohodnocením. Lidé se pak zaměřují přímo na vydělávání peněz. Například na obchodování na burze nebo jiné, ještě pochybnější činnosti. Získanými penězi se pak chlubí před ostatními. Ostatní je napodobují a taktéž dávají přednost práci pro peníze, například různým legálním podvodům, před samotným smyslem práce.

Přerozdělování bohatství v krizi

K přerozdělování bohatství dochází nejen při růstu ekonomiky, ale i v krizi. Bohatí sice „opticky“ zchudnou snížením hodnoty jejich finančního majetku (cenných papírů), ale toto zchudnutí není reálné, protože stěžejní je vždy moment vystoupení z trhu. Ti největší hráči zpravidla vystoupí včas. Mají lepší informace než ostatní a snaží se trhy manipulovat. Poté zadržují obrovské množství peněžních prostředků a čekají, až ceny finančních a reálných aktiv spadnou – aby si je následně mohli levně nakoupit zpět. V případě měnové kontrakce, tedy když v ekonomice opravdu chybí peníze, hromadně skupují reálný majetek. Firmy i nemovitosti. Odtud plyne rčení: „Kupuj, když na ulicích teče krev.“

Závěr první části knihy – věřte své intuici a selskému rozumu

Pokud jste dočetli až sem, pravděpodobně rozumíte tomu, že v našem bankovním i ekonomickém systému je potřeba provést změny. „Systém“ však podporuje hlavně takové intelektuály, kteří obhajují současný stav. I obyvatelstvo vidí z titulu relativně krátkého lidského života svět jako spíše statický. Změnám se brání, neboť přináší do jeho života nejistotu. Proto je příchod krize nutným předpokladem změny. Donutí nás vystoupit z naší komfortní zóny a hledat nová řešení.

„Problém není možné vyřešit stejným způsobem myšlení, jako je myšlení, které ho způsobilo.“

Albert Einstein

Závěr kapitoly

Bankovní systém působí i na chování lidí. Ti investují své peníze do klíčových reálných aktiv, aby se bránili poklesu hodnoty peněz. Často dávají (nebo musí dávat) přednost penězům před samotným smyslem své činnosti.


  1. Vláda záměrně snižuje poměr nákladů na bydlení ve spotřebním koši obyvatelstva, aby inflace vyšla nižší.
  2. Cenu nemovitostí samozřejmě ovlivňují i jiné faktory jako lokalita, demografická struktura obyvatelstva atd.
  3. Abstrahuji nyní od vlivu bublin na trzích s nemovitostmi.
  4. Výnosy z nemovitostí se zvyšují podobně jako jejich cena. Pokud ovšem není krize spojená s vysokou inflací.
  5. http://www.edotace.cz/clanky/najemni-bydleni-jak-ziji-obyvatele-ceske-republiky