Jak funguje současný bankovní systém?

Účetnictví a likvidita

Možná jste zaznamenali „konspirační“ videa, v nichž Americká centrální banka (FED) tiskne miliardy dolarů, a proto nutným výsledkem tohoto procesu musí být kolaps dolaru. Případně videa jim podobná. Tvůrci těchto videí mají sice částečně pravdu, ale často vysvětlují celý proces minimálně nepřesně. Toho se okamžitě chytnou ti, kdo obhajují současný bankovní systém, a začnou tvůrce videí označovat za konspirátory a demagogy. Mým cílem je toto nedorozumění napravit a pokusit se vám přiblížit bankovní systém co nejsrozumitelnějším způsobem.

Vaše představa může být, že pokud pošlete peníze Pavlovi ze svého běžného účtu, tyto peníze nějakým způsobem doputují na Pavlův osobní účet. Tak tomu ale není.

Bankovnictví jako účetnictví

Bankovnictví je založeno na vedení účetnictví. Pokud tedy pošlete peníze Pavlovi, banka ve svých účetních záznamech peníze z vašeho účtu odepíše. Potom pošle likviditu, o které bude řeč dále, do banky, kde má účet Pavel, a tato banka ve svém účetnictví připíše peníze na Pavlův účet. To, že vše dopadlo tak, jak má, je pouze zásluha správnosti vedení těchto záznamů. Další procesy v obchodních bankách (například nákup aktiv) a jejich limity jsou dány opět primárně účetně.

Toto pochopení je zásadní. Neboť ti, kdo se vedením účetnictví zabývají, vědí, že účetnictví poskytuje prostor pro podvody a manipulace s daty. Těmto se snaží zabránit účetní standardy a kontroly auditorů. Více o tom v pozdější části knihy.

Bankovní likvidita

„Likvidita“, někdy také „bankovní rezervy“, je termín, díky kterému se zmíněná videa dopouštějí nepřesností. Likvidita obecně znamená možnost změnit daná aktiva za peníze. Když si budeme představovat, jak celý bankovní systém funguje, likvidita chvíli peníze jsou a chvíli nejsou. Podle mého názoru tento systém vznikl přirozeně a likvidita je jakousi analogií k dřívějšímu zlatu uloženému v bankách; a současné bezhotovostní peníze jsou analogií k dřívějším bankovkám, vydávaným bankami.

Likvidita jsou „peníze“, které figurují ve vztazích mezi obchodními bankami navzájem nebo mezi obchodními bankami a centrální bankou. I likvidita, stejně jako peníze, je vedena v účetních záznamech bank. Likvidity však banka drží výrazně méně než peněžních prostředků. Obchodní banka může pomocí úvěrů vytvářet peníze, ale nikoliv likviditu. Díky tomu, jak je systém nastaven, platí, že čím více likvidity banka drží, tím méně vydělává. Na druhou stranu, banky musí držet nějakou likviditu (bankovní rezervy) pro převody peněžních prostředků klientů mezi bankami nebo pro výběry hotovosti klienty. Ukažme si proč. Nebudu nyní řešit, kde se v bankách původní likvidita vzala.

Příklad 5 - Posíláte peníze Pavlovi

Předpokládejme, že máte účet v bance A a jste jejím jediným klientem. Na účtu máte 20 Kč. Banka se rozhodla držet rezervy ve výši 20 procent vkladů, tedy čtyři koruny. Minimální rezervy jsou 10 procent. V bance B je situace úplně stejná, ale vlastníkem účtu je Pavel. Posíláte Pavlovi 2 Kč. Pro představu tedy vaše dvě koruny odchází z vašeho účtu, mění se na likviditu, kterou banka A posílá do banky B. Bance B se zvýší likvidita o 2 Kč a zároveň Pavlovi přibyly dvě koruny na běžném účtu. Banka A je tedy „chudší“ o dvě koruny na vašem účtu a zároveň o 2 Kč ve formě likvidity. Celý proces znázorňuje obrázek.

Bankovní likvidita

Pokud byste chtěli odeslat čtyři koruny, banka by byla schopná peníze odeslat, ale musela by si na mezibankovním trhu rychle sehnat minimálně dvě Kč (likvidity), aby nebyla pokutovaná centrální bankou za nedodržování minimálních bankovních rezerv. Pokud byste Pavlovi chtěli poslat deset Kč, banka by již tento příkaz nebyla schopná vykonat, neboť by na něj neměla dostatek likvidity.

Příklad 6 – Výběr hotovosti

Zadání je stejné jako v předchozím příkladu, ale tentokrát dvě koruny neposíláte Pavlovi, ale vybíráte si je z běžného účtu v hotovosti. Předpokládejme, že banka nemá hotovost žádnou. Banka tedy odešle dvě koruny ve formě likvidity centrální bance a na oplátku za to dostane hotovost. Stejně jako v předchozím případě se bance snížily vklady na vašem účtu i její likvidita o dvě koruny. A vy nyní v ruce držíte dvoukorunovou minci.

V praxi provádějí klienti bank platby z jedné banky do druhé, převádějí peníze a vybírají a vkládají prostředky na účet. Nedochází tedy k tomu, že by se v některé bance likvidita kupila a v jiné chyběla. Celkový objem likvidity v bankovním systému určuje centrální banka. Ta má i různé nástroje k regulaci jejího množství, případně může vytvářet i novou likviditu.

Dále je vhodné si uvědomit následující: Když banka poskytne například hypoteční úvěr, vytvoří nové peníze. Klient banky těmito penězi platí developerovi. Pokud má developer účet v jiné bance, banka musí využít svou „nedostatkovou“ likviditu a poslat peníze do cizí banky. Proto je pro banku výhodné, když mají klient i developer účet v téže bance. Banka pak s likviditou vůbec operovat nemusí a pouze vytváří nové peníze.

Obchodní banky tedy mohou mít problémy s převody a výběry vkladů klientů o velkých objemech. Pomocí mezibankovního trhu neustále optimalizují výši svých rezerv (likvidity). Chybějící likviditu si mohou vypůjčit od obchodních bank, případně od centrální banky. Ty banky, které mají přebytek likvidity (například k nim přišlo velké množství vkladů klientů z jiných bank), ji půjčují ostatním bankám a zvyšují tak své zisky. Pokud má banka dlouhodobě problémy s likviditou, například proto, že klienti na základě nějaké mediální zprávy posílají své prostředky pryč z banky (tj. bance zároveň odchází i likvidita), banka se z hlediska ostatních obchodních bank stane rizikovou. Tyto jí pak již nechtějí likviditu půjčovat nebo výrazně zvedají úrokové sazby, za které jsou ochotné jí likviditu půjčit. Pokud se tato informace dostane na veřejnost, může nastat run na banku (klienti si budou vybírat své vklady nebo je budou posílat do jiné banky) a banka může zbankrotovat. V této chvíli obvykle zakročí centrální banka. Poskytne obchodní bance likviditu, uvalí na ni nucenou správu nebo použije jiné nástroje, které má ve své pravomoci.

Celý bankovní mechanismus má hodně zákonitostí, které vysvětlují současné chování obchodních bank. Na jejich chování reaguje centrální banka a na něj opět reagují obchodní banky. Výsledkem jsou důsledky zamýšlené, ale i nezamýšlené. Této problematice jsou věnovány celé knihy a někdy se v ní mýlí i ti, kteří v bankovnictví pracují, nebo ho dokonce řídí.

Důležité je rozumět tomu, že obchodní banky mohou vytvářet peníze, ale nikoliv likviditu. Likvidity proto mají výrazně méně. Likviditu používají k převodům peněz mezi sebou. Likviditu vytváří a reguluje centrální banka. Vytvoření nové likvidity tedy neznamená přímo vytvoření nových peněz. Peníze se z této likvidity mohou vytvořit různými způsoby a s různými dopady na obyvatelstvo až v dalším kroku.

Závěr kapitoly

Základem bankovnictví je vedení účetnictví. Účetnictví ze své podstaty poskytuje prostor pro manipulaci s daty. „Likvidita“ je prostředek, který banky využívají k platebnímu styku mezi sebou. Pokud centrální banka vytvoří novou likviditu, neznamená to, že přímo vytvoří nové peníze.