Vývoj peněz a bankovnictví

V určité fázi svého života jsem si uvědomil, že bankovní systém je komplexně propojený s naší společností. Je takový, jaký ho společnost potřebuje ke svému růstu. Z titulu relativně krátkého lidského života máme často tendenci dívat se na svět jako na neměnný. Níže vám nabízím pohled na bankovní systém v čase. Nevztahuje se k žádnému datu ani místu. Jedná se o průřez historií.

Historie peněz

Před vznikem peněz probíhala směna mezi kmeny prostřednictvím barteru, tedy směny zboží za zboží. Vznikal logický problém, že obě strany musely mít to zboží, o které měla druhá strana zájem. Jinak se směna neuskutečnila.

Tak vznikla potřeba nějakého všeobecně přijímaného prostředku směny, tedy první formy peněz. Nejprve to byly mušle, korálky a různé komodity. Později je nahradily drahé kovy, protože jejich zásoby byly relativně omezené a byla po nich stabilní poptávka ze strany bohatých. Při transakci se množství drahého kovu zvážilo a tím byla dána cena. Možnost používání běžně rozeznatelných drahých kovů se příznivě projevila na růstu vnitřního i mezinárodního obchodu, a tedy i na růstu životní úrovně obyvatelstva.

Aby se nemusely drahé kovy neustále vážit, vznikly mince, které vyraženým znakem uváděly obsah drahého kovu. První mince vydávaly soukromé mincovny. Nebyli by to lidé, aby nepřišli na to, že když si z mince kus uštípnou, bude mít mince stejnou hodnotu, tedy tu, která je na ní uvedená, a jim zbyde kus drahého kovu. Původní mince nebyly úplně pravidelné, a proto se některé začaly opatřovat vroubky na hraně, aby bylo odštípnutí kusu platidla poznat. Vroubky na hraně mincí máme dodnes.

mince Viktoriánské mince z období zhruba 221 - 170 před Kristem 1

Později si právo na ražbu mincí přisvojili panovníci. To sice na jedné straně snížilo počet druhů mincí v oběhu, ale na druhé straně to umožnilo panovníkům financovat své aktivity na úkor poddaných. Často se tak stávalo, že při nějaké významnější události nechal vladař svolat obyvatelstvo, vybral od něj mince a ty přetavil tak, že v nové podobě obsahovaly menší podíl drahého kovu. Takto přeměněné je vrátil obyvatelstvu a ušetřené drahé kovy využil na financování vlastního dluhu nebo válek. Poddaní tak sice dostali stejný počet mincí, ale s nižší hodnotou. Vzhledem k tomu, že drahé kovy jsou měkké, zkušený obchodník při kousnutí do mince poznal, jestli se jedná o minci původní, nebo znehodnocenou. Zvyk kousání do mincí se zachoval dodnes, stačí vzpomenout na sportovce při přebírání olympijských medailí.

Toto znehodnocování mincí se někdy dělo i několikrát ročně a působilo běžným obyvatelům velké existenční potíže a někdy mělo za následek i kolaps místní ekonomiky. Panovníci takto způsobovali inflaci, tedy snižování reálné hodnoty mincí. Za stejný počet mincí bylo možné nakoupit menší objem zboží.

Inflace znamená zvyšování cen díky rostoucímu množství peněz v ekonomice.2 Inflace znamená, že za stejné množství peněz si lidé mohou nakoupit méně zboží.

Tato historická zkušenost vedla ekonomy k formulaci kvantitativní teorie peněz.3

Banky a bankovky

Pohyb s komoditními penězi nebo pytlíky zlata či stříbrných mincí nebyl praktický z logistických ani bezpečnostních důvodů. Začaly tak vznikat první banky. Občan si uložil peníze do banky a dostal stvrzenku, která ho opravňovala si svůj vklad opět kdykoliv vyzvednout. Když pak platil, stačilo předat tuto stvrzenku prodávajícímu, a pokud prodávající důvěřoval bance, z níž stvrzenka pocházela, přijal ji. Bylo to pohodlnější a rychlejší. Tyto stvrzenky se nazývaly bankovky a každá banka vydávala své. Takovýto systém se nazývá pravý zlatý standard a znamená, že každá bankovka představuje tolik zlata, kolik je na ní uvedeno.

Stále více lidí využívalo k placení pouze bankovky a s fyzickými vklady manipulovali méně často. Bankéři si brzy všimli, že lidé sice vklady vybírají, ale jiní je zase ukládají. A že pro uspokojení výběru vkladů nemusí ke každé stvrzence na unci zlata držet jednu unci zlata. A protože chtěli vydělat ještě více, začali vydávat bankovky, které nebyly kryté zlatem. Zrodily se tak dva převratné vynálezy. Úvěr a systém částečných rezerv. Vydané bankovky již byly kryty zlatem pouze částečně. Docházelo tedy k multiplikaci vkladů. V oběhu bylo více bankovek, než kolik bylo zlata v bankách.

Rozdíl mezi půjčkou a úvěrem je ten, že pokud vy půjčíte někomu například 10 000 Kč, budete mít v danou chvíli o 10 000 Kč k dispozici méně. Zatímco banka, která poskytne úvěr, má k dispozici nadále veškeré prostředky a je limitovaná pouze tím, jaký poměr rezerv vkladů k úvěrům se rozhodne držet.

Vynález úvěru byl převratný, co se týče zrychlení rozvoje ekonomiky. Umožnil výrazný růst životní úrovně obyvatel. Bez úvěru by nebylo možné financovat některé podnikatelské projekty, které přispívaly k rozvoji ekonomiky státu. S růstem objemu úvěrů však začalo docházet k nevyhnutelnému. Některé investice se projevily jako neúspěšné a část úvěrů přestala být splácena. Pokud byly tyto nesplácené úvěry ojedinělé, banky mohly ztráty pokrýt ze svých zisků. Když se však banka chovala příliš rizikově, nebyla schopna nesplácené úvěry pokrýt ze svých zisků a musela sáhnout do rezerv. Pokud již nebyla schopná vyhovět některým – zejména velkým – výběrům vkladů a lidé se to dozvěděli, nastal jev, kterému se říká „run na banku“.

Vkladatelé se v tomto případě snaží vybrat vklady, protože vědí, že když přijdou pozdě, už nemusí své vklady dostat zpět a v ruce jim zůstanou pouze bezcenné papírky. Problém „runu“ na banku spočívá v tom, že může zruinovat i konzervativně podnikající banku. Run na banku je spíše psychologický jev. Kvůli davovému efektu se může negativně podepsat i na sousedících bankách. Vzhledem k tomu, že banka nedrží 100 procent rezerv, tedy za každou bankovku na jednu unci zlata nedrží jednu unci zlata ve svých rezervách, může kvůli runu na banku zbankrotovat, i když je relativně zdravá.

V počátcích bankovnictví bylo bank poměrně velké množství a byly menší. Proto krach jedné banky neznamenal větší nebezpečí pro ekonomiku. Zároveň některé banky byly zdravější a schopnější než jiné, a proto také byly důvěryhodnější. Jejich „kvalitní“ bankovky tak vytlačovaly ty „nekvalitní“. V tomto případě decentralizovaného bankovního systému se uplatňoval princip volného trhu. Nezodpovědně se chovající banky postupně mizely z trhu a byly nahrazovány těmi zodpovědnými. Na druhou stranu bylo v oběhu velké množství různých druhů bankovek, a tak měl běžný člověk problém se v nich orientovat. Bylo pro něj prakticky nemožné rozeznat pravou bankovku od padělku.

Panovníci si brzy všimli, že emise bankovek představuje výnosné podnikání. Společně s bankovkami tak začaly kolovat v oběhu takzvané státovky. A podobně jako v případě znehodnocování mincí, i zde panovníci po čase začali zneužívat svého postavení a emitovali stále více státovek v poměru k rezervám. Nadměrnou emisí státovek financovali zejména státní dluh, ale i války. To se projevilo inflací státovek a zpravidla i následným státním bankrotem. Zkušenost se státními bankroty vedla ekonomy k zákazu financování státního dluhu pomocí emise státovek ve většině států. Jinými slovy k zákazu monetizace státního dluhu. Termín „monetizace státního dluhu“ si prosím zapamatujte, neboť o něm bude řeč dále v knize.

Počátky moderního bankovnictví

Bylo pouze otázkou času, než vlády uvalí monopol na emisi bankovek. Vznikly tak první centrální banky, respektive instituce pověřené k vydávání bankovek. Zavedení jednotné měny snížilo počet druhů platidel v oběhu a odstranilo nutnost zkoumat věrohodnost neznámé banky. Pro občany byla tedy orientace v bankovním systému jednodušší. Nicméně případný kolaps bankovního systému se nevyhnutelně projevil na celé ekonomice. V případě monopolního bankovnictví již nemohou „lepší“ bankovky vytlačovat ty „horší“. Monopolní bankovní systém není kontrolován volným trhem. S růstem mezinárodního obchodu ve světě se negativní dopady kolapsů bankovních systémů přenášely i do sousedních zemí.

V monopolním systému bankovnictví již běžné (obchodní) banky neemitovaly své vlastní bankovky. Poskytovaly pouze úvěry v hotovosti ze svých přebytečných rezerv. A vydávaly různé cenné papíry. Emise oběživa, tedy bankovek a mincí, byla záležitostí pouze státu nebo pověřené banky. Centrální banky zároveň mohly poskytnout prostředky ze svých rezerv obchodní bance, která se dostala do problémů. Tím se zvýšila stabilita bankovního systému, což se opět příznivě projevilo na růstu životní úrovně obyvatel.

Dobu, kdy byly bankovky kryty drahými kovy, například zlatem, nazýváme zlatý standard. Neznamená to ovšem, že veškeré bankovky jsou kryty zlatem. Neboť i v této době doházelo k takzvané multiplikaci vkladů popsané výše. Banky si však brzo uvědomily, že k poskytování úvěrů žádné drahé kovy nepotřebují. Vznikly tak současné neplnohodnotné peníze (fiat money). Ty ve své podstatě představují závazek banky, že po jejich předložení dostanete od banky jiný ekvivalent téže hodnoty. Například jinou měnu nebo cenný papír.

V tomto období se odehrály dvě události, které zásadním způsobem ovlivnily podobu našeho současného bankovnictví i světa. Nejprve Brettonwoodská konference v roce 1944, která stanovila americký dolar jako mezinárodní měnu. Tím vznikl i dolarový zlatý standard. A pak rok 1971, kdy byl dolarový zlatý standard ukončen.

Současný bankovní systém

Současné bankovnictví je charakteristické využíváním moderních komunikačních technologií, růstem měnové zásoby a rozvojem finančního průmyslu. Snadné mezinárodní převody kapitálu na jedné straně pomáhají budovat velké podnikatelské projekty, ale na druhé straně jsou zdrojem značné ekonomické nestability. Množství spekulačního kapitálu diametrálně převyšuje množství kapitálu využívaného na mezinárodní investice a obchod. Stále více se ukazuje, že současný bankovní systém již není motorem růstu reálné ekonomiky ani růstu životní úrovně obyvatelstva. Místo aby rozvoj společnosti podporoval, spíše z ní vysává energii. Stále více obyvatel naší planety si uvědomuje, že současný bankovní systém se musí změnit.

Závěr kapitoly

Je racionální očekávat změnu. Každé vylepšení bankovního systému přineslo růst životní úrovně obyvatelstva, projevilo se pozitivně na růstu ekonomiky a otevřelo lidstvu nové možnosti. Každé změně předcházel impuls v podobě negativních projevů nedostatků stávajícího bankovního systému. Tento impuls byl zdrojem nových přístupů a pohledů na bankovnictví a ty se později staly základem transformace bankovnictví. V současné době touto změnou opět procházíme.


  1. https://www.armstrongeconomics.com/product/victorati-coins-very-fine/
  2. Množství peněz v ekonomice roste rychleji než reálný produkt ekonomiky, a proto se peníze znehodnocují. Růst cen kvůli růstu poptávky nebo zdražení některých vstupů není inflace!
  3. M . v = p . Q; kde M jsou peníze; v je rychlost oběhu; p je cenová úroveň a Q je objem produkce