Probíhá změna ekonomického a sociálního modelu společnosti

Napsání části knihy zabývající se budoucností, bylo pro mě nejsložitější. Protože názorů na současné problémy a jejich budoucí řešení existuje velké množství. Na tuto knihu jsem měl různé reakce. Od těch, kteří se v dané problematice alespoň částečně orientují a navrhovaná řešení se jim líbí, až po ty, co některé pasáže označili za demagogii, protože obchodní banky přece nemohou vytvářet peníze.

V této části knihy chci popsat přínosy Bankovnictví 2020 pro společnost a to, jak zapadá do současného vývoje ve světě. Abych tak mohl učinit, je potřeba, abychom se nejprve shodli na vývoji, který aktuálně probíhá. Tím myslím děj, který probíhá ve skutečnosti. Nikoliv to, jak nás o něm informují média. Protože hlavní problém současné doby spočívá podle mého názoru v tom, že mnozí přijali mediální obraz reality za skutečnou realitu. Pro vysvětlení aktuálního vývoje mi přijde nejvhodnější uvést poměrně známý modelový příklad, na jehož řešení se zastánci levice a pravice nemohou shodnout.

Příklad 7 – Autobusové společnosti

Dvě autobusové společnosti provozují linku z bodu A do bodu B. Protože si konkurují, vyšlou oba autobusy stejným směrem a v podobnou dobu. Výsledkem je, že místo jednoho téměř plného autobusu jedou dva poloprázdné. Dochází tedy k neefektivitě. Většímu znečišťování životního prostředí a dalším negativním jevům.

Zastánci levice tvrdí, že toto je důkaz neefektivnosti trhu a že je potřeba, aby stát nějakým způsobem zasáhl. Zastánci pravice tvrdí, že ekonomika není tak jednoduchá, aby mohla být zjednodušena na příklad dvou autobusů. Dovolím si tvrdit, že obě strany mají alespoň částečně pravdu.

V reálném prostředí spěje situace uvedená v příkladu ke kartelové dohodě. Autobusové společnosti si trh nějakým způsobem rozdělí. Zvýší se jejich zisky a zároveň budou dohromady vyvíjet tlak na to, aby na daný trh nemohla vstoupit další společnost. To je trend, který vidí ve světě většina obyvatelstva. Velké společnosti upevňují své pozice.

Kartelová dohoda je forma spolupráce. Vlastníci korporací pochopili, že dosáhnou lepších finančních výsledků, když budou spolupracovat, než když si budou konkurovat. Díky tomu, že je jich relativně málo, uzavření kartelové dohody se přímo nabízí. Pořádají různá pravidelná setkání mezi sebou i s různými politiky. Jako příklad mohu uvést World Economic Forum. V synergii s bankami a současným bankovním systémem dosáhly globální zájmové skupiny již takové ekonomické síly (objemu finančních prostředků), že mohou ovlivňovat politické dění v jednotlivých státech. Finančními příspěvky mohou ovlivňovat média, školství a podporovat různé neziskové organizace.

Prosazování zájmů firem, korporací a bank prostřednictvím státu říkáme lobbování. Podplácení politiků a všelijakých expertů říkáme korupce. A uplácení novinářů, intelektuálů a různých odborníků říkáme budování vztahů s veřejností (public relations). Toto všechno se ve světě děje již desítky let.

Nejde však pouze o motivy finančního charakteru. Novináři, politici a další veřejně činné osoby chtějí budovat svou kariéru. Chtějí být důležití. A tak podporují a propagují to, co je v souladu se současným trendem. Vědí, co mohou a co nemohou říkat. Chtějí se zalíbit bohatým a mocným. A očekávají, že ti je podpoří. Chtějí si vyjednat dobře placené pracovní místo v nějaké korporaci či neziskovce. Jejich hlavním hnacím motorem je kariéra, moc a jejich osobní prospěch.

Otázky, které nyní kladu, zní: O kolik se za dobu, co světová ekonomika funguje tímto způsobem, zlepšilo životní prostředí ve světě? Jak se zvýšila naše svoboda?1 Nakolik zavládla mezi lidmi větší harmonie?

Mnoho lidí se stále pohybuje v levicově-pravicovém vidění světa. Jedni si myslí, že k řešení současných problémů je potřeba ještě více socialismu. A druzí si myslí, že potřebujeme ještě více kapitalismu. O toto téma se zajímám již více než dvacet let. A tak si dovolím tvrdit, že stále větší část obyvatelstva si uvědomuje fakt, že skutečným řešením současných problémů není ani jedno, ani druhé. Že potřebujeme systém úplně nový. Systém, který právě hledáme. Systém, který bude postupně stále více fungovat na principu spolupráce. A stále méně na principech sobeckosti, osobním prospěchu a honbě za penězi. Musí se tedy měnit i společnost.

Mnoho lidí nerado přijímá změny. Stále si myslí, že po současné pandemii se společnost vrátí do původního stavu. Drží se dogmat. Někteří z nich přijímají informace pouze z jedné strany. Nepřipouštějí jiné varianty reality, než je ta oficiální. A často jsou velmi netolerantní k jiným názorům. Politici se změnám systému brání také. Protože žijí z našich peněz. Potřebují, abychom stále pracovali a vydělávali na jejich platy. Abychom byli různými způsoby nuceni kupovat produkty jejich firem, nebo firem těch, co je na jejich místech podporují.

Ve skutečnosti naší jedinou jistotou je, že svět nebude jako dřív. Probíhá evoluce. Nové myšlenky nahrazují ty staré a nefunkční. Globální zájmové skupiny prosazují svou variantu naší budoucnosti. Čím více využívají ony a také zkorumpované vlády nátlaku, kontroly a cenzury, tím více se jim lidé brání. Dochází k ideologickému souboji. Jedni chtějí více moci nad obyvatelstvem a druzí více svobody. Současnému trendu se nyní brání zejména ti, kteří mají svou hrdost, odvahu a nechtějí žít v totalitě. Dřív nebo později významná část obyvatel pochopí, že musejí spolupracovat, aby své svobody opět získali zpět. Princip spolupráce ve společnosti postupně posiluje a princip konkurence postupně ztrácí.

Společnost hledá nový společenský systém i nový způsob fungování ekonomiky. Nejedná se o předem daný a jasně naplánovaný proces. Nebo proces bez chyb. Je to hledání nové cesty. Transformace ekonomiky a společnosti probíhá různými způsoby, na různých místech a s různými výsledky. Média hlavního proudu o těchto snahách informují převážně negativně, nebo o nich neinformují vůbec. Proto uvedu tři naprosto nezávislé příklady.

Crowdfunding

Skupinové financování je moderní forma spolupráce určité části obyvatelstva, kterou spojuje nějaký cíl. Může to být financování jak ziskového, tak neziskového projektu. V dnešní době jsou tímto způsobem financovány například různé video kanály na Youtube.2 Mohu poslat finanční dar někomu, kdo opravuje starou plachetnici, aby s ní mohl vyplout na cestu okolo světa, a točí o tom videa. Budu mít dobrý pocit z toho, že jsem někomu pomohl realizovat jeho sen, a zároveň mám užitek z toho, že mohu jeho životní pouť sledovat. Má životní cesta je pak součástí jeho životní cesty. Z mého daru však mají užitek i ti, kteří žádný dar neposkytli. Neexistuje zde tedy přímá vazba mezi poskytnutými prostředky a plněním.

Dále jsou tímto způsobem financovány různé alternativní informační kanály, které se snaží přinášet jiné informace, než nabízejí média hlavního proudu. Informace pocházející často přímo z místa děje, například filmové záběry z demonstrace. Informace, které ukazují, že je rozdíl mezi skutečnou realitou a tím, jak ji vyobrazují mainstreamová média.

Zejména v poslední době jsou tyto kanály hojně cenzurovány technologickými giganty.3 Objevil se i termín „deplatforming“, jímž rozumíme snahu o vyřazení provozovatelů alternativních informačních kanálů z veřejného života. Snahu o jejich umlčení, a dokonce snahu o odebrání možnosti finanční podpory jejich příznivci.

Příběh mexického města Cherán

Cherán je město s přibližně 20 tisíci obyvateli v Mexiku, v regionu Michoacán. Celá oblast byla postižená vysokou kriminalitou, působením drogových kartelů a firmami, které nelegálně těžily dřevo v pralese. Korupce politiků, úředníků a policie dosahovala astronomických hodnot. Život běžného člověka tam přestával dávat smysl.

Dne 15. dubna 2011 se skupina čtyř starších žen postavila zkorumpované policejní hlídce. Začaly klacky mlátit do jejího vozu. Zcela spontánně tak začala revoluce. Lidé začali zvonit na kostelní zvony. Spojili se dohromady. Pomocí klacků a mačet vyhnali z města všechny politiky, zkorumpované úředníky a policisty. Povstání je dodnes známé jako „zvonění“.

Ve městě se začala šířit úplně jiná nálada. Optimismus, nadšení a ochota společně pracovat na něčem smysluplném. Lidé dobrovolně zalesňují vykácené pralesy. Společnost začala fungovat na úplně jiných principech a hodnotách než dříve. Zrušili politické strany a volby. Zakázali politickou propagandu. Zřídili si vlastní obranné složky. Začali se řídit dlouhodobě platnými pravidly vycházejícími z jejich domorodých kořenů zvaných „Purépecha“. Stanovili radu starších zvanou „Čest a spravedlnost“. V té poprvé zasedly čtyři ženy, které povstání iniciovaly. Tato revoluce se rozšířila i do okolních měst a vesnic. Ty nyní taktéž ignorují výsledky mexických voleb a žijí si vlastním životem.

Cheran
Ženy, které započaly povstání v Cheránu

Média o této oblasti informují negativně nebo vůbec. Varují před údajnou obrovskou kriminalitou. Avšak ti, kteří oblast navštívili osobně, popisují pravý opak. Někteří zastánci „anarchokapitalismu“ uvádí Cherán jako úspěšný příklad ekonomiky bez státu (vlády). Což ale také není pravda, neboť Cherán vládu má. Dokonce by se dalo říci, že má skutečnou vládu, která se zajímá o potřeby obyvatelstva, teprve od té doby, co se neřídí systémem parlamentní demokracie.

„Nedemokratické“ Maďarsko a vláda Viktora Orbána

Maďarsko bylo hypoteční krizí v roce 2008 zasaženo mnohem silněji než Česká republika. Mnoho obyvatel si vzalo hypotéky v cizích měnách. Když maďarský forint začal ztrácet na hodnotě, začali mít problémy s jejich splácením (jejich příjmy se snižovaly vůči jejich dluhu). Předchozí socialistická vláda Ference Gyurcsányho navíc zemi značně zadlužila a poškodila ekonomiku Maďarska.

Současný premiér Viktor Orbán si byl vědom jak nedostatků socialistického způsobu vládnutí, tak i nedostatků kapitalistického systému a aktivit globálních zájmových skupin. Svou volební kampaň i politiku založil na zájmech maďarského obyvatelstva. Prosazoval „kontroverzní reformy“ s cílem pomoci běžným lidem. Maďaři, kteří si podobně jako obyvatelé Cheránu vyzkoušeli, kudy cesta nevede, byli ochotni k těmto reformám přistoupit. V parlamentních volbách roku 2010 získala Orbánova strana Fidez ústavní většinu.4

Viktor Orbán
Maďarský premiér Viktor Orbán5

Po volbách začal Viktor Orbán omezovat vliv korporací a bank v Maďarsku. Snížil daně pro drobné a střední podnikatele. A naopak zavedl selektivní daně pro korporace a banky. Zavedl dohled nad médii proti šíření lživých informací.6 Pozvedl ekonomiku Maďarska a jeho strana se stále těší vysoké oblibě mezi maďarským obyvatelstvem. Je opakovaně volena do parlamentu s vysokým náskokem před ostatními stranami.

Přesto prakticky veškeré informace, které se o Maďarsku nebo Viktoru Orbánovi dočteme v médiích, jsou negativní. Média stále dokola chrlí články o rozpadu maďarské demokracie a Viktora Orbána popisují jako autoritářského vládce. Pokud by Viktor Orbán chtěl zavést autoritativní, nebo dokonce totalitní způsob vládnutí, již to mohl dávno udělat. Neboť měl k tomu potřebnou ústavní většinu v parlamentu. Predikce, že Orbánovy reformy způsobí masivní odchod zahraničních firem, nebo dokonce pád maďarské ekonomiky, se nenaplnily. Vlastníci korporací i bank se bojí, aby se něco podobného neodehrálo i v ostatních zemích EU. Přišli by tím o své současné výsadní postavení.

Těmito třemi příklady (a je jich daleko více) jsem chtěl ukázat, že pozitivní změny ve světě již probíhají. Není proto důvod se obávat, že by Česká republika ve snaze o zavedení smysluplných reforem zůstala sama. I v západním světě se stále více obyvatel bouří proti ideologii globalismu. Média o tom ale neinformují, nebo informují zavádějícím způsobem. Mediálnímu obrazu reality uvěřilo i mnoho inteligentních lidí. Protože pokud je někomu roky podsouvána určitá sada informací, nakonec jí uvěří. Jistě znáte rčení, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou.

Závěr kapitoly

Proces transformace společnosti a ekonomiky ve skutečnosti probíhá, ale je neustále nabouráván aktivitou globálních zájmových skupin. Média nás informují tak, aby to vypadalo, že ještě důslednější zavedení ideologie globalismu a ještě větší kontrola společnosti vyřeší naše současné problémy. Titíž, kteří mají na současných problémech největší podíl, nám vnucují své vize k jejich vyřešení. Dochází k souboji ideologií, při němž se utvářejí nové ekonomické a sociální principy ve společnosti.


  1. Pokles svobody v ČR je maskován změnou politického režimu. Na západě je tento trend viditelný lépe. Jde však i o ekonomické svobody. Například na jak dlouho se musím zadlužit, abych si mohl pořídit vlastní bydlení.
  2. To, že platforma je spravována soukromou firmou, nic nemění na podstatě příkladu.
  3. Google, Youtube, Facebook, Twitter, atd.
  4. https://cs.wikipedia.org/wiki/Parlamentní_volby_v_Maďarsku_2010
  5. https://cs.wikipedia.org/wiki/Druhá_vláda_Viktora_Orbána
  6. Média měla například zakázáno šířit poplašné zprávy o současné pandemii.